Než se shodneme na hodině, kdy začne tenhle den s manažerem, chvilku nám to trvá. Zdeněk Brisuda je totiž zvyklý začínat den brzy. Nakonec se ale shodneme na setkání v kavárně v okolí Žižkovské televizní věže. "Potřebuji si dát pořádnou kávu," hlásí už ve dveřích, čímž můj obraz ranního ptáčete trochu nabourává. Vše se ale záhy vysvětluje. "Ráno vodím svou dceru do školky a tam musí být včas. Na dlouhé rozkoukávání tedy není příliš času."

Zrušit showroom? Co je to za nápad?

Setkání v kavárně překvapilo zejména kolegu fotografa. Vzhledem k tomu, že firma Wiesner-Hager, za jejíž českou pobočku Zdeněk Brisuda zodpovídá, je dodavatelem interiérového zařízení zejména pro kancelářské budovy, očekával spíše nějaký prostor s množstvím ukázkových kusů nábytku. Dostává se nám ale vysvětlení, že nic takového neexistuje. "Ve všech těch prezentačních prostorech bývá statická výstavka produktů, na které postupně sedá prach. Po roce nebo i dříve se pak vyhodí a rozestaví se novinky. Jsou to v podstatě mrtvá místa, kde běží celé dny klimatizace. Takhle to dělají i firmy, které se jinak zaštiťují ekologickým přístupem," říká Brisuda s tím, že vzhledem k jejich zaměření na firemní zákazníky je počet návštěvníků v podobných prostorech poměrně omezený.

"Když jsem se ujal vedení pobočky, říkal jsem si, že musí existovat přece nějaká jiná cesta," vysvětluje Zdeněk Brisuda a vypráví, že přibližně v té době se setkal s partou mladých lidí a společně s nimi v Praze založili coworkingové centrum Impact Hub. Po setkání s nimi se rozhodl uzavřít klasický prezentační prostor, který měla firma v Česku od roku 1994. Pro rakouskou rodinnou firmu to byl poměrně radikální postoj a prosadit ho nebylo ani trochu snadné. "Mnoho lidí se nás snažilo přesvědčit, že přece nějaký reprezentační prostor potřebujeme. Naštěstí jsem na svou stranu získal Markuse Wiesnera, potomka zakladatelů, který je velkým vizionářem a pochopil náš záměr," popisuje Brisuda, co předcházelo změně fungování v Česku. Tehdy si začal uvědomovat, jak se jejich obor mění. Připomíná, že tou dobou začaly upadat také oborové výstavy.

A tak se pobočka přestěhovala do kanceláře ve vznikajícím Impact Hubu. "Když začala coworkingová centra vznikat, zdálo se mi, že to bude zajímavý trend. Umožňovala trochu odlišný styl práce. Zřejmě to souviselo i s obměnou generací ve firmách," popisuje současný šéf české pobočky, jak se ocitli z prostorného showroomu v malé místnosti sdíleného pracoviště. Další kancelář mají v Impact Hubu v Brně, a samozřejmě je tu i výrobní závod v Humpolci. "Zároveň si ale musíme uvědomit, že koncept coworkingu není univerzálním řešením. Nemyslím si, že lze v takovém prostoru strávit celý profesní život, a je trochu škoda, že si to někteří lidé v těchto centrech neuvědomují," doplňuje a přiznává, že celý tento koncept už se mu zdá trochu za zenitem.

Podle jeho názoru už pomalu přestává platit, že středobodem všeho dění musí být bar s kávovarem, jak tomu v řadě podobných prostorů je. "Je to takový trochu prokrastinační prostor, sice se tváříme, že intenzivně pracujeme, ale ne vždycky to platí," říká Brisuda a pracovní dobu přirovnává ke sportovnímu utkání. "Sportovci pečlivě trénují, připravují se, a když pak dorazí na závody, podají maximální výkon v určitém čase. Ale jakmile doběhnou závod, dohrají utkání, zase zpomalí a relaxují," vysvětluje. "Podobně bychom si měli zvyknout fungovat v práci, začít, podat špičkový výkon, udělat, co je potřeba, a pak jít domů, věnovat se rodině a sami sobě," doplňuje. Ukazuje se tak, jak velmi dobře se hodí pro práci, kterou dělá. O pracovním prostředí totiž uvažuje v souvislostech, ostatně Wiesner-Hager už dávno není jen dodavatelem stolů, židlí a vybavení kanceláře. "Našim klientům se snažíme radit s celkovou koncepcí prostoru, protože to, co nás obklopuje, velmi výrazně ovlivňuje to, jak fungujeme," odkrývá něco málo ze svého know-how. "Paradoxní je, že ačkoli prostor a jeho vybavení je naší hlavní prací, pro nás samotné zase tak důležitý není. I proto je pro nás zatím fungování v Impact Hubu dobrou volbou," říká, ale je patrné, že už tak trochu uvažuje o tom, co dál.

Zdeněk Brisuda

Je obchodním ředitelem nábytkářské společnosti Wiesner-Hager v České a Slovenské republice a zodpovídá za vedení poboček. Po studiu architektury sbíral další zkušenosti ve světě, na University of South Florida – School of Architecture and Community Design. Do společnosti Wiesner-Hager nastoupil v roce 2002 a dnes má na starosti vedení její české a slovenské pobočky. Ta v současnosti nabízí kromě nábytku pro kanceláře, hotely a další provozy také konzultační služby a kompletní návrhy řešení vnitřní architektury.

Obchodník nemá sedět v kanceláři

Zjišťujeme, že ranní schůzka v kavárně s námi není pro Zdeňka Brisudu žádnou výjimkou. Vzhledem k potřebě kávy pro probrání těla i mysli, začíná tak většinu svých dní. "Svůj pracovní den trávím vlastně neustále v pohybu. Nechci zbytečně ztrácet čas přejezdy do kanceláře a zpět. Dobrý obchodník nemá sedět v kanceláři, jeho práce je být se zákazníky," osvětluje nám svoji manažerskou strategii, kterou se řídí i on sám. Jak říká, díky moderním technologiím může pracovat vlastně kdekoli. A tak část své denní agendy vyřizuje přímo v kavárně. Pak už nám ale pohled na hodinky prozrazuje, že Zdeňka Brisudu, a nás samozřejmě s ním, čeká první z dnešních přesunů. Schůzka v partnerském designérském studiu začíná už za pár minut. Naštěstí přesun nám rozhodně moc času nezabere.

Také při kontaktu se zákazníky se snaží být velmi věcný a efektivní. Přímo z něj září nadšení nejen pro produkty jeho vlastní firmy, ale pro interiéry jako takové. S majiteli studia probírá možnosti spolupráce, domlouvá se na strategii dodávek pro jejich zákazníky a všem potřebném. Ačkoli se zřejmě již nějakou dobu znají, na prázdné tlachání není téměř čas. "Jsme malý tým, takže když si někdo neplní své úkoly, velmi rychle se to projeví na výsledcích," prozradí mi později, když se bavíme o tom, jak při životě v pohybu řídí své kolegy. Zároveň si ale evidentně uvědomuje, že totéž platí i pro něj samotného.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?