Slunce a noviny musí vyjít každý den, ať se děje, co se děje. Každé médium má sice svojí vlastní periodicitu, ve všech se ale žije v určité míře stresu. Novináři, reportéři, moderátoři a další pracovníci médií se musí umět rychle orientovat v různých oborech a tématech, musí být časově flexibilní. K časovém a produkčnímu stresu se pak mohou přidávat tlaky ze strany inzerentů a v některých případech i vydavatelů či majitelů mediálních domů, kteří sledují své, nejen ekonomické zájmy.

Platy redaktorů přitom nebývají tak vysoké jako v public relations, marketingu či v dalších příbuzných oborech, kam velká část novinářů po čase zamíří. "Práce v českých médiích není nic lukrativního. Tedy pokud nejste šéfredaktory nebo prominentními autory velkých titulů nebo velkých televizí či rádií. Z toho plyne, že schopný autor, respektive redaktor, by se finančně rozhodně měl lépe v jiném oboru," říká dlouholetá novinářka a někdejší zástupkyně šéfredaktora Lidových novin Marta Švagrová.

A čísla jí dávají za pravdu. Podle posledních dat Informačního systému o průměrném výdělku z prvního pololetí loňského roku činí průměrná hrubá mzda českého redaktora 33 500 korun měsíčně, v případě moderátora 43 700 korun a šéfredaktoři si přijdou v průměru na 46 tisíc korun. Jedná se o celonárodní průměr, zahrnuta jsou média od regionálních až po celostátní. Novináři přitom podle průzkumu pracovního portálu Profesia.cz mnohem častěji než jiné profese střídají zaměstnání a po nějaké době, zejména ti zkušení, situaci často řeší odchodem právě do jiného oboru.

Přesto je ale pro některé novinařina profese, u které zůstávají po celý svůj profesní život. "Je to povolání, jakému se máloco vyrovná. Každodenní účast na dění, nepřetržitá nutnost sledovat obor a souvislosti, potřeba neustrnout, možnost zachytit a zpracovat témata, jež jsou ve vzduchu a jimiž lidé žijí, vyhledávat kompetentní osobnosti a být jim partnerem v dialogu, poznávat mimořádné lidi (vědce, umělce, sportovce, manažery) a neustále se obohacovat jejich vědomostmi, zkušenostmi, nápady, řešeními a předávat je nezkreslené dál. A v neposlední řadě i možnost dění svým působením ovlivňovat," vyjmenovává Marta Švagrová důvody, které ji u novinařiny držely po celý profesní život. I nyní v důchodovém věku stále ještě píše sloupky do Lidových novin a vypomáhá jako korektorka.

Rozhoduje síla značky

Pro tuto profesi je zkrátka potřeba zápal a nadšení, které ale zejména pod vlivem vnějších okolností mohou po nějaké době vyprchat. Pro HR oddělení mediálních domů je tak velkou výzvou kvalitní a zkušené novináře získat a zároveň si je také udržet. O ty nejlepší se zaměstnavatelé často vehementně přetahují.

Výhodu samozřejmě mají velké mediální domy, které těží ze síly své značky, což znamená, že pracovat pro ně je v oboru považováno za prestiž. Takovým příkladem jsou mediální domy Seznam.cz, Nova, Prima či Economia. Ty si zároveň mohou dovolit nabídnout zajímavé benefity tak, aby práce u nich byla pro lidi atraktivní a své programy, jak zaměstnancům zpestřit a ulehčit pracovní život, neustále rozvíjejí.

Na novináře nelze tlačit

Specifik novinářské práce si je dobře vědoma Gabriela Tamchynová, HR ředitelka mediálního domu Economia, který vydává Hospodářské noviny, Respekt, Ekonom a další on-linové tituly: "Novináři jsou hodně specifická skupina lidí. Nelze na ně uplatnit tlak ve smyslu počítání odpracovaných hodin či omezování místa, kde mají pracovat, což ostatně nelze dlouhodobě uplatňovat na žádné skupině zaměstnanců. V Economii věříme na individuální zodpovědnost, výkon a zdravý rozum."

Zkušenou HR manažerku s dvacetiletou praxí v oboru vrátila práce s novináři opět k podstatě: "Není třeba vymýšlet žádné raketové vědy, ale důsledně se držet toho, co funguje ve prospěch společného dosahování výsledků. Ve firemní kultuře Economie považujeme za klíčové autentické chování k lidem, respektování jejich individuálních potřeb a snahu o přirozenou zpětnou vazbu. Samozřejmě se dnes všechny aktivity a programy pro lidi musí dělat hodně neformálně a cool, moje kolegyně se tak často stávají spíše event manažerkami. Stále ale zůstává to nejpodstatnější, a to je směřovat lidi k tomu, aby podávali výkon," myslí si Tamchynová. Podle jejího názoru lidé potřebují být zapálení pro věc, mít možnost překonávat realistické překážky a mít kolem sebe dostatek výzev, aby je práce bavila a nacházeli v ní dlouhodobě smysl. Tohle je určitě pořád velké téma pro manažery, jak lidi vést tak, aby pro ně práce měla smysl, a ne jen "naservírovat" úkoly s návody, jak jich má být dosaženo. Lidi potřebují mít prostor, aby mohli sami vyjít z komfortní zóny a tvořit. Za nesmírně podstatnou část své práce pak považuje oceňování. "Snažíme se k tomu motivovat manažery," říká Tamchynová. Každá, i jen drobná pochvala toho, co se povedlo, má podle ní velký význam.

Podobný přístup zastává i HR manažerka televizní skupiny Prima Gabriela Paulusová. "Významnou roli v oblasti motivace zaměstnanců sehrávají všichni naši vedoucí pracovníci, a to od manažerů přes vedoucí týmů až po všechny ředitele. Těm všem poskytujeme podporu přes HR oddělení, různá školení a kouče. Z průzkumů vyplývá, že naši zaměstnanci si nejvíce cení férovosti svých nadřízených a že v ně mají důvěru, a to je myslím dobrý základ pro to, aby byli schopni motivovat své podřízené. Trošku pokulháváme se schopností umět pochválit, ale doufám, že i to se brzy naučíme."

Hlavním důvodem setrvání je vždy smysluplnost

I v médiích je přitom podle Tamchynové hlavním důvodem, proč lidé zůstávají ve firmě, fakt, že musí dlouhodobě vidět smysl svého počínání. "Stará dobrá pravda je, že do organizace jdete kvůli dobrým podmínkám a odcházíte kvůli absenci vize a nevyhovujícím pracovním vztahům. V novinářském oboru to většinou nejsou peníze, proč se odchází, spíše celkový kontext a situace, ve které se nacházejí."

S velkou mírou fluktuace v novinářských profesích se podle ní těžko bojuje. "Máme nyní k dispozici data za minulý rok a v průměru se u nás fluktuace (napříč firmou) pohybuje kolem vysokých 30 procent. Důvody se nedají úplně zobecnit. Často jsou to odchody jinam, nemáme možnost nabízet lidem například práci v zahraničí, byť jsme teď aktuálně velmi rádi (jako jediné neveřejnoprávní médium) za zřízení postu bruselského zpravodaje, resp. zpravodajky. Redakční obměny se nám dějí hodně ve vlnách, z nedávné minulostí např. vznik nových projektů může odlákat lidi, kteří si chtějí vyzkoušet něco nového nebo prostě potřebují novou výzvu, kterou jim neumíme nebo nemůžeme nabídnout. Příkladem bylo zavedení Seznam Zpráv nebo Deníku N," říká Tamchynová.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?