Nepatřím k těm, kdo komentují aktuální dění kolem koronaviru jako něco, co je rovno chřipce. Proč? Protože to tak není.

Berme virus vážně

Podívejme se na statistiky. Podívejme se na ty, kteří se naposled loučí se svými blízkými přes telefon, protože umírají a z důvodu infekce k nim nikdo vyjma zdravotníků nesmí. Nepatřím ani k těm, kdo malují ty nejhorší scénáře. Říká se: Chytrý vidí nebezpečí a skryje se. Prostoduch jde dál a padne. V rámci firem, které spravujeme, jsme se snažili co nejlépe připravit. Opatření jsme připravovali ještě před tím, než začala vláda dělat radikální omezení, a tak jsme se trošku cítili jako paranoidní, ale kdo je připraven, není překvapen. Omezujeme osobní kontakt a veškerá možná jednání vedeme on-line, přes telefon apod. Ano, omezuje nás to všechny. Naše osobní životy, byznysy. Provozní cash-flow dostává zabrat. Na druhou stranu, jakou cenu má lidský život? Vypadá to, že jsme až příliš zakořenili v konzumním způsobu života a mnohé lidi dnes obtěžuje, pokud se má s ohledem na život či smrt člověka (byť staršího) uskromnit nebo vzdát zisku. Společnost je natolik vyspělá, nakolik se dokáže postarat o nejslabší. Každý z nás může uvažovat nad tím, jestli ho finance a byznys už natolik pohltily, že tuto morální rovinu již nevnímá.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?