Začátky podnikání nebyly pro Petra Patočku, jednatele společnosti Kyosun, která je předním tuzemským dodavatelem zeleného čaje matcha, lehké. Hned ve 20 letech začal pracovat jako vedoucí malé restaurace, kde ale po šesti letech skončil v dluzích a exekuci. "Bylo to ostré období, na které nerad vzpomínám. Bál jsem brát mobil. Z deseti telefonátů bylo devět ohledně dluhů," popisuje Patočka. Rozhodl se ale nevzdat a v roce 2009 založil společně s byznysmenem Jiřím Devátem společnost Čajová květina, dodávající restauracím kvetoucí čaje. Po třech letech založili firmu Kyosun a začali prodávat zelený japonský čaj matcha.

Kdy jste se rozhodl, že chcete sám podnikat?

U mě už to začalo v dobách vojny. Nejsem člověk, který by měl rád nadřízené. Na vojnu jsem totiž nešel ani ne tak z důvodu, že bych se bál, ale že by mi spíš vadilo to rozkazování. Byla možnost jít na náhradní civilní službu, tak jsem ji využil a skončil v Naději, což je organizace, která pomáhá bezdomovcům. Byla to velmi zajímavá zkušenost. Potom jsem se odtamtud vrátil a šel rovnou do gastronomie. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, že bych se někde nechal zaměstnat.

Stal jste se tak majitelem restaurace v menším městě. Jak dlouho jste tam vydržel?

Od roku 2002 do roku 2008. Měl jsem to v pronájmu a byli jsme malý tým. Jedna kolegyně servírka, se kterou jsme se točili, plus dva kuchaři. Nebylo to nic velkého a ani to nemůžu brát jako podnikání. V podstatě to pro mě bylo zaměstnání jako každé jiné, jen s tím rozdílem, že jsem si svůj čas mohl nějakým způsobem korigovat podle sebe, ale v tu dobu jsem se nepovažoval za podnikatele.

Petr Patočka (40)

Vystudoval Střední školu obchodní a právní v Jablonci nad Nisou. Po náhradní civilní službě začal pracovat jako majitel malé restaurace. Po šesti letech provozu ze své pozice odešel, skončil s vysokými dluhy a v několika exekucích. Přestěhoval se do Prahy, kde půl roku pracoval jako vedoucí pobočky v řetězci bageterií. Následně v roce 2009 založil s byznysmenem Jiřím Devátem firmu Čajová květina. V ní se zaměřili na prodej kvetoucích čajů tuzemským restauracím. Po pár letech, kdy začalo docházet ke stagnaci firmy, se rozhodli změnit zaměření na prodej zeleného japonského čaje matcha a společně založili společnost Kyosun, která dodnes pod značkou Matcha Tea prodává matcha čaj v porcovaných sáčcích.

A proč se vám po šesti letech tento byznys nevydařil?

Bylo mi lehce přes 20 let a zkrátka toto období bylo plné různých společenských akcí, které se v restauraci konaly, a pro mě to byla spíš zábava. Neřešil jsem cash flow nebo běžné věci, které k podnikání patří. Zkrátka mě tato nedůslednost a nezkušenost dohnala. Třeba na první signály, které ukazovaly, že to není úplně v pořádku, a přicházely už dva tři roky předtím, než jsem definitivně skončil, jsem jednoduše reagoval špatně. Pak to skončilo i půjčkami a jejich finální částka nebyla malá. Zkrátka nebylo to nic, co bych doporučoval komukoliv dělat.

Pomohli vám v této nelehké situaci vaši přátelé a rodina?

Trochu pomohli rodiče, když mi začalo téct do bot, také i kamarádi a potom bohužel i banky. Zkrátka jsem se dostal do standardní situace, ve které je strašně moc lidí, když vytloukají klín klínem. Dostal jsem se do dluhové pasti. Člověk si pořád myslel, že to zvládne, ale pak se to začalo bortit. Známí už pak začali být nervózní, protože se obávali, jestli je vůbec někdy šance, aby dostali své peníze zpátky. Pak už to bylo ve fázi, kdy to právě reálné nebylo, a v roce 2008 jsem to ukončil.

Zkoušel jste si najít jinou práci?

V té době jsem byl poprvé v životě půl roku zaměstnaný. Bylo to po tom, co jsem ukončil činnost v restauraci, definitivně jsem složil zbraně a dá se říct, že jsem doslova utekl do Prahy. Věděl jsem, že na malém městě toho moc nezvládnu. Navíc jsem v té době přišel o spoustu přátel. Takže jsem využil výzvu svého kamaráda z Prahy, který sháněl spolubydlícího. V tu dobu tady začínala síť bageterií, šel jsem na výběrové řízení na vedoucího jedné provozovny a vyhrál jsem ho. Nevím, jak je to možné, ale asi pomohla moje zkušenost z gastronomie.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?