Soukromý zemědělec a vysokoškolský pedagog Petr Marada
Soukromý zemědělec a vysokoškolský pedagog Petr Marada
autor: Martin Mach Ondřej, Ekolist.cz

Ekologický zemědělec Petr Marada z jihomoravských Šardic mění krajinu kolem sebe. S finanční pomocí z evropských fondů vytvořil mokřady, tůně i aleje stromů. Dnes je tzv. Moravské Toskánsko rájem fotografů.

Když před 15 lety začal Petr Marada kupovat půdu a později na ní zakládat mokřady a tůně a vytvářet biokoridory, nemluvilo se tolik o adaptaci na klimatickou změnu nebo o suchu. Větším tématem tehdy byla ochrana půdy před erozí a podpora biodiverzity.

"Je úžasné, že se nám podařilo vybudovat, udržovat a následně spravovat opatření, která jsou skutečně funkční. Jsme schopni prokázat, že se zvýšila biodiverzita, že se nám podařilo zadržet vodu v přírodě a krajině, obnovit krajinnou strukturu a ochránit půdu před erozí," říká ekologický zemědělec.

Petr Marada

soukromý zemědělec a vysokoškolský pedagog

Zasloužil se o revitalizaci a obnovu krajiny na zemědělsky intenzivně obhospodařované půdě především v katastrálních územích Šardice, Nenkovice, Želetice a Hovorany na jižní Moravě. Za své hospodaření a související projekty získal z rukou ministra životního prostředí cenu Adaptační opatření roku 2015.
Působí také jako odborný asistent v Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Maradova ekofarma slouží jako inspirace nejen místním nebo okolním hospodářům. "Hostili jsme už i několik zahraničních účastníků, kteří požádali o exkurzi díky referencím od různých vládních i nevládních institucí," pochvaluje si. Získal zároveň i status tzv. demonstrační farmy, díky čemuž dostává z ministerstva zemědělství prostředky na to, aby mohl prezentovat dobrou praxi zemědělského hospodaření.

Co vás vedlo k tomu, že jste požádal o dotaci z evropských fondů na úpravu jihomoravské krajiny?

Vyrůstal jsem v obci Šardice na jižní Moravě a díky znalosti okolí jsem věděl, co tuto oblast trápí. Když jsem začínal, bylo to sucho, přívalové srážky, eroze půdy a klesající biodiverzita. Šardice měly několik vhodných lokalit na zadržení vody v krajině, ale žádnou takovou nádrž neměly vybudovanou. Z hlediska biodiverzity zde bylo zajímavé například druhové složení polních ptáků, ti ale v tomto katastru ubývali. Takže když jsem získal vzdělání, praxi a informace o možnostech, které se dají v krajině v rámci ochrany životního prostředí dělat, rozhodl jsem se konat. S projekty jsem začal už v letech 2005 a 2006, kdy jsem pořizoval první půdu, na níž bych mohl cosi realizovat. V programovém období 2007−2013 jsem pak položil základ svých projektů, budoval jsem mokřady a tůně, vysazoval biokoridory. Pokračuji v tom i v současném období 2014−2020, každoročně podávám několik žádostí o dotace, ale víceméně se jedná o dolaďování už vytvořeného.

O které projekty se jedná?

Šel jsem cestou budování mokřadů a tůní v místech, kde je potenciál zadržení vody největší. V rámci pozemkových úprav jsem si tedy pořizoval pozemky v lokalitách, kde vedly dráhy soustředěného odtoku vod v době přívalových srážek. V jiném projektu jsem soustředil své pozemky do údolní nivy, která byla někdy před druhou světovou válkou zmeliorována a bylo tam stále funkční odvodnění. Přestože tedy Šardice neměly žádnou vodní plochu ani vodní tok, měly lokality, které byly odvodněny a voda se z těch míst ztrácela neznámo kam. Mně se podařilo toto odvodnění přerušit a na zemědělsky obhospodařovaných místech jsem založil mokřady a tůně. Dnes slouží velmi efektivně k akumulaci především podzemní vody. Ta významně ovlivňuje klima v době probíhajících změn, kdy se potýkáme s abnormálním suchem a problémy, které volají právě po zadržování vody v přírodě.

Prosperující Česko

Tento článek je součástí speciální přílohy Prosperující Česko, která vyšla v Hospodářských novinách 25. března. Celou přílohu si můžete přečíst po kliknutí na obálku níže.

Z dotací jsem také například zatravňoval pozemky v okolí mokřadů, abych vytvořil plochu pro snížení kinetické energie vody směřující z okolních půdních bloků do místa zadržení. Aby to celé lépe fungovalo, okolí mokřadů a tůní jsem pak osazoval typickými druhy ovocných dřevin. Nestačí na vhodném místě vyhloubit jakýsi prostor pro zadržení vody, ale je nutné v okolí vytvořit vhodnou infrastrukturu. Ta zajistí, že se mokřad po první přívalové srážce nezanese ornicí z okolí.

Bylo těžké jako jednotlivec získat dotace a absolvovat veškeré administrativní úkony?

Jak se to vezme. Je to uchopitelné, realizovatelné. Vždy jde o to, kolik má dotyčný žadatel kompetencí, jaké má vzdělání, výcvik, dovednosti a praxi. Já jsem měl štěstí, že jsem měl jisté kompetence, už když jsem začínal se svými projekty, a s každým dalším projektem jsem byl zkušenější. Zprvu jsem chtěl tyto aktivity realizovat prostřednictvím spolků a hospodařících zemědělců. Vyhodnotil jsem si ale, že subjekty, které jsem oslovil, nemají takový zájem, jaký bych očekával. Proto jsem se rozhodl pořídit si pozemky a na nich tvořit. To se nakonec ukázalo jako klíčové. Mé jednání bylo totiž takto daleko přímočařejší, jasnější, netrávil jsem tolik času na různých prezentacích a vyjednáváních a nemusel jsem být zatěžován kolektivními rozhodnutími. Musel jsem samozřejmě projevit jakousi míru statečnosti. Navíc díky tomu, že mé aktivity nebyly podmíněny schvalováním různých zastupitelstev a jiných orgánů, se mi podařilo v relativně krátké době realizovat širokou škálu poměrně zajímavých a funkčních opatření.

Jak přispívají dotace z EU k ochraně životního prostředí a rozvoji krajiny? Jsou pro českou krajinu spíše plusem, nebo minusem?

Samozřejmě existují projekty, které jsou smysluplné, ale i takové, jež nejsou zcela potřebné nebo podařené. V každém katastrálním území máme nějaké problémy v oblasti ochrany životního prostředí. Štěstí mají území, kde se podaří provést dobrou analýzu, problémy pojmenovat a následně je pomocí dotací řešit. Pokud to vezmeme globálně, musím říct, že dotace jsou prospěšné. Je to vynikající finanční nástroj, který je bez ohledu na méně podařené projekty funkční, účinný, potřebný a který zcela jistě k ochraně životního prostředí nejen na jižní Moravě přispívá.

Evropské dotace jsou podle jejich kritiků příčinou špatného stavu české krajiny, pobírají je totiž i zemědělské velkofarmy, které nehospodaří v souladu s přírodou. Hovoří se proto o omezování dotací pro zemědělce, tzv. zastropování. Co si o tom myslíte?

Zastropování jako podmínka pro výplatu vybraných zemědělských dotací má jistě svůj význam. Je nutné si uvědomit, k čemu směřuje. Smyslem je zjednodušeně podpora zemědělců hospodařících na menších výměrách, kteří na venkově bydlí a mají to vůči subjektům "velkoplošným" složitější a kteří se ve stávající konkurenci hůře prosazují. Z hlediska rozvoje venkova a podpory života na vesnici jsou ovšem výměrově menší zemědělci potřební. Nejen pro život na venkově a jeho rozvoj, ale také pro podporu biodiverzity a pro zajištění pestrosti a prostupnosti krajiny. Zemědělci hospodařící na menších výměrách jsou schopni za dotace, které by čerpali na úkor větších hospodářů, poskytnout daleko více funkcí a služeb, jež jsou v dnešní době na venkově potřebné. Byl bych velmi rád, kdyby se v naší společnosti podařilo zlepšit kredit slova dotace. Nevnímám dotace jako možný zdroj příjmů, ale dívám se na to, co je podpořeno dotacemi, jako na potřebnou činnost, žádanou a poptávanou službu. Jednoznačně musím říct, že je výborné, že máme možnost čerpat dotace, tedy dělat smysluplné věci. To, že se čas od času něco nepovede, ať už státu, který nezacílí úplně do černého, nebo realizátorům, je prostě lidské. Ovšem kvůli tomu bych nezatracoval dotace nebo realizátory projektu, ba naopak. Je to známka toho, že jsme lidé, a ne stroje.

K čemu konkrétně vám evropské peníze pomohly?

Dotace nám umožnily vybudovat opatření na ochranu životního prostředí a ta i po nějakou dobu udržovat. V současné době nám umožňují zajistit jejich správu tak, abychom byli schopni monitorovat, co se na pozemcích děje, dosadit stromy a opatřit je odpovídající ochranou, ale také třeba prezentovat to, co se nám podařilo a co by bylo dobré dělat i v okolí. Díky evropským dotacím se nám do krajiny Moravského Toskánska − nebo Kyjovského Slovácka, jak se jí říkalo dávno předtím − podařilo dostat miliony korun. Revitalizační opatření slouží celému ekosystému, jsou to opatření veřejného zájmu.

Chcete do budoucna v čerpání dotací pokračovat?

V současné době uvažujeme o dosadbách, revitalizacích, ale také například o nákupu dalších pozemků sousedících s těmi našimi. Umožnilo by nám to vytvořit zajímavé biotopy, které by ještě více prospěly už založeným prvkům, ale i okolí. To je stále ještě obhospodařováno způsobem, který v takové míře nezohledňuje ekosystémové služby a funkce. V minulém roce jsme pořizovali pozorovatelny sloužící současně pro environmentální vzdělávání a chov včel. Uvažujeme také o chovu hospodářských zvířat. To je ale budoucnost, která se bude odvíjet od toho, zda najdeme prostory a zda budeme schopni naplnit podmínky rodinné farmy. Chtěl bych také vybudovat infrastrukturu pro zpracování produktů z mých výsadeb, takže uvažuji o pořízení odpovídajících provozů pro finalizaci technologií na zpracování ovoce.

Moravské Toskánsko láká fotografy a turisty nejen z Česka. Ocenilo okolí vaše snahy?

Odezvy byly různé, jak extrémně negativní, tak extrémně pozitivní. Setkal jsem se například se stížnostmi na mé aktivity, které se řešily na úrovni ministerstev. Takže jsem věděl o lidech, kteří si stěžují, ale i těch, kteří mé aktivity chválí. O existenci tzv. Moravského Toskánska, v jehož rámci realizuji své aktivity, jsem se dozvěděl až po několika letech. Protože jsem na fotografiích čas od času poznal nějaký krajinotvorný prvek, který spravuji, pokládal jsem si otázku, co ti fotografové v krajině fotí, co je přitahuje. Zajímalo by mě, jestli fotí výjimečnost krajiny ve velkých výměrách, nebo stíny či reliéf. Chci věřit, že se nezaměřují pouze na světlo a barvy, ale právě i na krajinné prvky. Chci věřit, že chtějí mimo jiné zvěčnit i to, co nemá pouze pocitový a vizuální význam, ale to, co skutečně v krajině funguje a pomáhá, aby se tam všem žilo skutečně dobře.

Co podle vás potřebuje česká krajina?

Česko potřebuje krajinu prostupnou, pestrou, atraktivní. Krajinu, která bude poskytovat daleko více ekosystémových služeb, které dnes člověk řeší prostřednictvím agrochemie a technických opatření na úkor jejích přirozených funkcí. Čili takovou krajinu, jež bude ekosystémově stabilní a funkční a bude vyžadovat daleko méně zásahů ze strany lidí. Pokud je krajina vhodně vybavená různými krajinotvornými prvky a zelenou infrastrukturou, je schopná se adaptovat na klimatickou změnu. Díky tomu pak můžeme zmírňovat například dopady sucha. Díky evropským dotacím jsme schopni naši krajinu takto vybavit, a jsme tedy daleko více připraveni na negativní důsledky klimatické změny.

"O existenci tzv. Moravského Toskánska, v jehož rámci realizuji své aktivity, jsem se dozvěděl až po několika letech," říká zemědělec Petr Marada.
Foto: Shutterstock