Tak jako u všech, kteří práci na plný úvazek vyměnili za totální home office, je poslední březnový den i pro Lenku Vaněk, vedoucí poradenství pro spotřební zboží mezinárodní společnosti EY, o dost jiný pracovní den. Místo ze šestého patra do atria budovy Florentina u pražského Masarykova nádraží kouká nyní při práci z okna svého rodinného domu na zahradu s basketbalovým košem a záhonem levandulí. Své kolegy vídá jen prostřednictvím kamery počítače a snaží se dál identifikovat slabá místa a příležitosti v byznysu klientů EY. Lidské společnosti ale málo nemá − suplují ji celé dny šestiletá dvojčata. Na nový − koronavirový standard práce − si Lenka Vaněk ani trochu nestěžuje. Stejně jako na cokoliv dalšího, je optimistka, což poznamenává často a ve všech možných souvislostech.

V době psaní této reportáže (tak trochu falešné, protože jsme při její tvorbě respektovaly odstup kvůli riziku šíření koronaviru a prostě jsme si jen telefonovaly), pracovala Lenka Vaněk z domova třetí týden. Z jejího vyprávění bylo jasné, že balanc v nové situaci už našla. "Musela jsem předělat celou organizaci dne. Vařím většinou večer a na víc dní dopředu a jídlo zamrazuju, abych to pak jen vytáhla, když je čas oběda. Není totiž nic horšího než hladové dítě," říká Lenka Vaněk s oddychem, že její děti jsou naštěstí teprve předškoláci, takže ještě nemusí řešit učení. "Máme jen chvilky logopedie a zábavnou přípravu na školu, s níž a dalším programem nám hodně pomáhá školka."

Práce se ve standardu home officu daleko víc míchá s rodinným životem. Úterý začíná u Lenky Vaněk v půl sedmé ráno, kdy vstává celá rodina. O hodinu později pouští manažerka, která má pod sebou obvykle jen tři pracovníky, k nim se ale v těchto dnech řadí ještě dvě děti, první pohádku. A sama si jde utřídit svůj denní harmonogram.

Ve virtuální kuchyňce

První kontakt s lidmi zvenčí je v devět hodin. Jde o nejméně formální a nejméně pracovní debatu, ačkoliv je to setkání s jejím nejbližším týmem. V rámci videohovoru vstupuje asi tak na půl hodiny do takzvané kuchyňky a potkává tu své tři kolegyně. "Tradici kuchyňkovského povídání jsme zavedly až s prací z domova. Abychom si udržely dobrou náladu a jen spolu nepracovaly, probíráme každý den, jak se máme a co děláme. Dnes jsme probraly ranní sníh a osobní nákupy. Jedna z nás si nakoupila v květinářství Kytky od Pepy, já jsem si zase objednala konferenční stolky. V nadsázce jsme si tak řekly, jak jsme aspoň trochu pomohly podržet ekonomiku," vypráví Lenka Vaněk, jež pracuje poprvé ve svém životě v čistě ženském týmu. "Vždy jsem to měla aspoň půl na půl, převážně mám však zkušenosti s početní převahou mužů v pracovních týmech. Současný stav mi velmi vyhovuje, jsme i tak velmi různorodá skupina."

Když Lence skončí plánování a kuchyňka, skončí i dětem pohádka, je třeba se zase věnovat roli matky. "Za těch pár týdnů se mi osvědčil model hodinu práce − půl hodina pro děti. Pak jsou schopné pokračovat dál samy nebo jen spolu a nemají pocit, že jsou odstrčené." V roli maminky/učitelky rozdá dětem pracovní listy poslané ze školky, pracují pak chvilku společně u jednoho stolu. Pak jim předá elektronické knížky s Albi tužkami, které děti zabaví tak asi na hodinu.

Obor, který zrovna táhne

Lenka Vaněk se vrací k práci. Oddělení, které v EY vede od loňského července, se zaměřuje na maloobchod a rychloobrátkové zboží. Takže hovory s kolegyněmi o tom, jak nakupují, nevedou možná úplně jen tak, aby řeč nestála, ale s erudovaným přesahem. Na málo práce v této oblasti si nyní, kdy zůstala otevřená většina obchodů se zbožím krátkodobé spotřeby, nemohou stěžovat. Naopak, je to část trhu, která je rozpumpovaná ještě víc než v největších ročních vrcholech. "U našich klientů se teď nejvíc věnujeme tomu, jak zvládnout nárůst poptávky a jaké nastavit postupy, kdyby se vir rozšířil do jejich výroby či skladů. Také připravujeme dokumentace k tomu, aby klienti dosáhli na státní podporu. Kromě této práce dále běží některé strategické projekty. Jsme rádi, že firmy i přes vypjatou situaci řeší, co bude ve vzdálenější budoucnosti."

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?