Sdílené pracovní místo, kdy se o práci, ale také o plat či dovolenou dělí minimálně dva lidé, umožní zákoník práce od příštího roku. Už nyní ale zaměstnavatelé upozorňují, že hlavním výsledkem novely bude jen další nárůst byrokracie.

Ve světě jsou sdílená pracovní místa běžná. Hlavní výhodou je udržení kariéry (například při mateřské), případně možnost zaučení méně zkušeného kolegy. Nevýhodou je to, že se o jedno místo musí dělit lidé, kteří se musí se dohodnout, kdo, jak dlouho a na čem přesně bude pracovat, aby nevznikaly spory typu "on má polovinu mzdy a já za něj oddřu celou práci".

Sdílené pracovní místo ale nabízí podstatně víc možností. A může být ženám, na které ministerstvo cílí (protože ví, že péče o děti zůstává přes veškerou slovní podporu rovných příležitostí především na nich), nabídnout podstatně více než jen drobný přivýdělek, ze kterého se pak vypočítá mizerný důchod, jako to platí u částečných úvazků. První výhoda je psychologická: na sdílené místo se nepohlíží ze strany zaměstnavatele ani ostatních pracovníků jako na částečný úvazek. Takže je menší pravděpodobnost, že bude člověk odvádět stejnou práci za méně peněz. A za druhé sdílené místo může být předstupněm k plnohodnotnému zaměstnání. V případě, že jde o manažerskou pozici, sdílené místo umožňuje pokračovat v kariéře a současně vidět rodinu nejen na fotkách.

V zahraničí existují firmy, které fungují na podobných principech jako seznamky, které vytipovávají vhodné kandidáty na sdílená pracovní místa. Velmi často jde o vysoce kvalifikované pracovníky pro manažerské pozice, případně o technické specialisty. U nás chce sdílení podpořit ministerstvo práce příspěvkem. Matky na mateřské či senioři, na které resort cílí, si to prý zaslouží. Je dobře, že tuto možnost zákoník práce po letech konečně umožnil. O kapku víc ambicí zmenšit rozdíly v odměňování a zlepšit pozici slabých na pracovním trhu by ale neškodilo.

Autoři: Julie Hrstková