Vstřícnější podmínky pro podnikání, vyšší investice do vědy, více lidí v práci a méně nečinných na sociálních podporách. Právě to jsou podle šéfa Evropské komise Josého Manuela Barrosa nezbytné kroky, které by měly do Evropy přinést vyšší ekonomický růst a kvalitnější práci.
Role razantního ekonomického reformátora není Barrosovi cizí a nezažívá ji v životě poprvé. Podobným programem se mu podařilo vyvést Portugalsko z letité ekonomické stagnace a role outsidera Evropské unie. Tehdy býval v Lisabonu ministerským předsedou a stejné město dalo i jméno ambiciózní strategii, která měla Evropanům pomoci předstihnout nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa, Spojené státy.
Jenže zůstalo jen u sloganů. Ameriku mohou ve schopnosti uspět v mezinárodní konkurenci předčit v Evropě jen skandinávské země. Na dohled má tuto metu Velká Británie. K tomuto závěru loni došlo ve srovnávací studii Světové ekonomické fórum, které posuzovalo, jak se jednotlivým zemí daří lisabonské závazky dodržovat.
Barrosův ekonomický plán, který má Lisabonskou strategii nahradit, už nemluví o žádných velkých a vznešených cílech, ale je soupisem jasných ekonomických a sociálních reforem. Nejvýraznější prioritou jsou vyšší investice do vědy, výzkumu a vzdělání. Právě málo peněz a špatné podmínky pro nové objevy označuje za výraznou slabinu Evropy většina ekonomů.
"Potřebujeme v Evropě alespoň jeden Massachusetts Institute of Technology," řekl v rozhovoru pro britský list Financial Times Barroso. Kvalitu amerických a evropských univerzit může srovnávat z vlastní zkušenosti. Působil jako profesor politologie na prestižní Georgetown University ve Washingtonu.
"Věc, která mi hrozně vadí, je, že nejlepší vědci nejsou v Evropě," dodává. Evropská komise na únik mozků za oceán již dlouho upozorňuje. Podle její nedávné analýzy se zpět do Evropy vrací jen jeden ze čtyř doktorandských studentů, kteří odejdou za oceán.
Platy a podmínky v Evropě a Spojených státech jsou totiž výrazně odlišné. Jen málokterý profesor na vrcholu kariéry v Německu má podle OECD vyšší příjem než 70 tisíc euro ročně. Na amerických univerzitách dosáhne na srovnatelný plat řada mladých lidí v atraktivních oborech.
Komise se proto snaží prosadit, aby ze společného evropského rozpočtu na roky 2007 a 2013 putovalo výrazně více peněz právě do fondů, z nichž se budou platit granty vědcům.
Druhým výrazným problémem, jenž brzdí Evropské hospodářství, je nízký počet lidí, kteří pracují. I to chce Barroso změnit a staví to mezi své hlavní priority. Zatímco za Atlantikem pracuje 71 procent obyvatel v produktivním věku, evropský průměr dosahuje pouhých 63 procent. A to ho ještě výrazně vylepšují právě zmíněné skandinávské země, kde pracuje dokonce ještě více lidí než ve Spojených státech.
Barroso chce proto žádat po jednotlivých zemích, aby mu předložily jasné a konkrétní plány na zvýšení zaměstnanosti. Aby nešlo jen o plané sliby a politické deklarace, na nichž zkolabovala původní Lisabonské agenda, žádá po vládách zároveň pravomoc, aby mohl jejich dodržování vymáhat a případně trestat u Evropského soudního dvora.
Podobnou pravomoc má komise už dnes u Paktu stability a růstu.

050203-02 ()050203-02t ()