Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

máme tady nový rok a vy držíte v rukou první letošní vydání časopisu Moderní řízení. Sluší se tedy vám nejprve popřát hodně úspěchů v roce 2020, ať již těch osobních, či byznysových. Věřím, že po celý rok vám bude dělat společnost také náš časopis a vy v něm budete nacházet mnoho inspirace, nápadů a dalších užitečných informací. Budu velmi rád, pokud se s námi o názory na Moderní řízení podělíte, třeba prostřednictvím e-mailu. Protože i letos pro vás chystáme celou řadu novinek a zajímavých akcí.

Agile pro agile nemá smysl

Musím se vám přiznat k jedné věci. Přestože o agile nebo agilitě mluví v našem oboru snad úplně každý, já mám s tímhle slovem trochu problém. Není divu, ono má totiž v češtině trochu posunutý význam. Měli bychom přesněji říkat spíše adaptabilita či přizpůsobivost než agilita. Právě tohle zmatení občas vede k tomu, že pod slovem agile si každý představí něco jiného. Abychom se pokusili aspoň trochu mlhu kolem agile rozptýlit, věnovali jsme mu lednové číslo. Ostatně už to začíná být tak trochu tradice. O tom, kde dělají firmy nejčastější chyby při zavádění agilního řízení, jsme si povídali s Martinem Klusoněm, jeho školením na agilní metodiky už prošlo více než tisíc zájemců. Rozhovor navazuje na pohled Bogdana Siderka, dalšího z konzultantů. Oba experti se shodují v jednom − pokud se rozhodnete zavést do firmy agilní řízení proto, že je to zrovna populární, někdo vám to poradil nebo vám to prostě přijde zajímavé, pak na to raději rovnou zapomeňte. Nikam to nepovede. Agilní transformace je poměrně náročný proces a vy byste opravdu měli dobře vědět, proč jím projít. Jednu radu přidává ještě Martin Klusoň: "Nevěřte konzultantům, kteří vám doporučují jen jednu konkrétní agile metodiku. Žádná univerzální neexistuje. Vždy je potřeba zvolit kombinaci několika, tak aby vše vyhovovalo ve vaší konkrétní situaci".

Sladká manažerka

Po Vánocích jsme možná ještě všichni trochu přeslazeni. Mohu vám ale z vlastní zkušenosti potvrdit, že pokud vstoupíte do roudnické cukrárny Dortletka, rychle vás to přejde. I když, my tam tentokráte nepřišli mlsat, ale strávit den s majitelkou cukrárny a kavárny Jaroslavou Michalcovou. Tahle zajímavá žena začala v patnácti pracovat jako průvodkyně na zámku v Libochovicích, posléze zde zůstala jako správkyně depozitáře a vedoucí průvodcovské služby. Nakonec ale současně se studiem na vysoké škole vystudovala učební obor cukrářka. A dnes je její cukrárna vyhlášena široko daleko.

Související